Upřímně si ani člověk neuvědomuje, co všechno má. Ráno vidí vycházet slunko, ranní rosu, kapky na okně a ne jen stíny a nebo už vůbec nic. Občas by jsme se měli zastavit a zamyslet se nad čím se rozčilujeme nebo z čeho máme strach, když to vůbec nemusí být důležité.V první řadě jsem si říkala, že to bude těžký úkol.
V druhé řadě jsem si to užila. Tuto kytici jsem vázala procítěně a s láskou. Procítěně myslím tak, že jsem měla i zavřené oči a zkoumala jsem prsty jaká květina je zajímavá na dotek a o kterou by se mohla říznout. To není všechno. Ještě, aby květiny v kytici voněli, takže jsem měla hlavu v lednici mezi kytkama a zkoumala jsem která voní a která ne. Po chvilce jsem si uvědomila, že musím vypadat jako blázen. No a co. Život je život.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji mockrát za daný komentář 🙂