Štíhlá postava? Problém?

   Rozhodla jsem se napsat tento článek. Trvalo to delší dobu, ale rozhodla jsem se, že tento článek napíšu. Bude velmi osobní a speciální. Budu Vám představovat samu sebe.
   Když jsem se narodila byla jsem opravdu ''Velká''. Vážila jsem 4,5 kg a měřila přes 50 centimetrů. Lidé v nemocnici se na mě chodili dívat. Byla jsem mezi těmi malými novorozenci jako pěst na oko.
   Letěl čas. Bylo mi 6 let a rodiče mě přihlásili na  moje první Atletické závody. Pamatuji si, jak jsme tam všichni stáli před startem šedesátky a já se zeptala táty, který stál zamnou ''Tati? Můžu je předběhnout?'' Nakonec jsem skončila na prvním místě s medailí. U atletiky jsem zůstala deset let. Takže mi zůstala štíhlá postava a chlapské ramena, trocha svalů. Ještě dodám, že jsem zdědila rychlý metabolismus.
   S nástupem na Základní školu jsem měla problém s mluvením, vystupovat před třídou nebo číst to byl horor. Byla jsem hrozně nervozní, takže jsem moc nemluvila nebo jsem mluvila potichu. Styděla jsem se. Říkali, že kuňkám a žbrblám si pod fousy a podobně.
   Druhý stupeň byl také problém měla jsem štíhlou postavu a řešili se prsa. No jasně, co by jsme se štíhlou postavou chtěli, že jo. Žádný trojky. Takže jsem byla nazvána ''Plochá dráha. Lentilky pod kobercem,...
   Na učilišti jsem se rozpovídala, takže řeč to už nebyl žádný problém, ale prsa pořád zůstávají. Našla jsem si na škole přítele. Romantický příběh, ale to později. Jeho maminka ''Ta je hrozně hubená. Myslíš, že s tebou půjde na statek?'' To, že jsem hubená a jestli jsem nezhubla poslouchám do teď. To samé teď na nástavbě, kam chodím.


   Na internetu se všude píše ''Jak zhubnout.'' ale pak je tu menšina jako jsem Já a ta chce ''Jak přibrat.'' ale to už se nikde nepíše. Tak, co má člověk dělat, když už se několik let drží na té samé váze. Pro někoho to může být výhoda, ale je to hodně o psychice.
   Momentálně měřím 172cm a vážím 55kg. Nemyslím si, že bych byla nějak vychrtlá a vypadala jako chrt. Občas jsem si připadala hrozně hubená a občas na to přijde , když je slabá chvilky, ale už je to lepší. Sice poslouchám pořád to samé. Typu :

• Ježiši. Ty jsi hrozně hubená.
• Aby si nestlousla.
• Nechceš přibrat?
• Jíš ty vůbec?
• Nejsi náhodou anorektička?
• Fůj. Ty máš všude kosti.
• Sójové maso tady nemáme.
• Máš ty vůbec prsa?
• Jíš ty vůbec, a co?
• Ty jíš maso?

   Je toho více, ale nebudu tady vypisovat vše.

   Chci říct, že tento článek stál pár slz a občas by si člověk měl uvědomit, co člověk tomu druhému říká. Není to lehké. Nikdo není dokonalý. Každý má nějaké chyby a lidé je budou hledat.
   Originál je nejlepší, takže buďte sami sebou takový jací jste.


Děkuji za přečtení a případný komentář.